Vítězem 4. ročníku O pohár pana ředitele ve stolním tenise japonský samuraj z 9. C Daniel „Žluva“ Žežule

Letos již počtvrté, a tedy skoro již tradičně je naší poslední školně sportovní akcí vyvrcholení školního turnaje ve stolním tenise. Nejinak tomu bylo i letos, Vánoční finále proběhlo ve čtvrtek 18. 12. 2025. Jak to letos probíhalo a dopadlo? O tom jsou následující řádky a odstavce. Pojďme se tedy podívat na to, jak letošní turnaj v průběhu zhruba dvou měsíců probíhal, a to od samotného počátku až do vánočního finále.

V průběhu listopadu se v prostorách kostelecké sokolovny uskutečnila dvě kvalifikační kola, kdy se nejprve střetli hráči a hráčky z 6. a 7. ročníku, o týden později pak následoval 8. a 9. ročník. Celého turnaje se zúčastnilo celkem 24 hráčů ze všech tříd a 18 hráček z celého druhého stupně. Nižší počet hráček je způsoben absencí hráček z 9. ročníku, které letošní ročník z nám neznámého důvodu vynechaly.  

Systém turnaje byl stejný, jako v uplynulém roce, tedy třístupňový, kdy spolu nejprve ve skupině hráli hráči daného ročníku, v druhé fázi se vytvořil pavouk mísící 6. a 7. ročník, stejně tak 8. a 9. ročník, neporažené hráče a hráčky pak čekala závěrečná třetí fáze v podobě vánočního vyvrcholení.

Oproti předcházejícím ročníkům však došlo k jedné zásadní změně, Vánoční finále se nekonalo v herně oddílu TTC Kostelec nad Orlicí, ale na velkém sále sokolovny. „Letos jsme chtěli vyzkoušet model s maximální možnou účastí žáků 2. stupně, tedy 11 tříd, což je zhruba 250 žáků, a to bychom k nám do herny TTC ani při dobré vůli nedostali“.

Všechny třídy 2. stupně se tak vydaly ve čtvrtek před jedenáctou dopolední do sokolovny, kde již bylo vše připraveno. Uprostřed sokolovny jeden stůl obklopený 250 židlemi, na pódiu pak stoly a židle pro učitele 2. stupně. V zákulisí pak hudební pult, moderátorský stolek a raut pro samotné aktéry finále a technickou četu.

„S ohledem na možnosti jsme na již známé napasovali několik novinek, myslím, že zvláště nástup byl naprosto originální. Všichni účastníci postupně naběhli doprostřed ke stolu, kde na ně čekali dva rozhodčí a došlo k postupnému představení jich samotných. Samotný nástup pak okořenil český vlajkonoš, kterým byl Ondra Janovec a spolu s ním si všichni účastnici vyslechli, jak říká hokejový komentátor Robert Záruba tu nejkrásnější českou písničku Kde domov můj.“

Po úvodních slovech moderátora Martina Svátka (absolvent 2023-2024), se své činnosti ujali rozhodčí, kterým v letošním roce byli Michal a Ondřej Plocek (absolventi 2021-2022). Postupně se tak odehrála všechny čtyři finále, která měla následující obsazení:

6-7. ročník

TSILYURIK Kira                  7. B     -          ROSENBERG Michala         7. C     3:1 (-7,7,2,5)                      

ŘEHÁK Antonín                   6. C     -          ARCHMAN Filip                  7. A     3:1 (-3,8,5,6)          

8-9. ročník

KNOŠKOVÁ Anna               8. A     -          STOJANOVÁ Veronika        8. B     3:0 (10,5,6)

ŽEŽULE Daniel                    9. C     -          SVÁTEK Filip                       9. C     4:3 (4,8,-7,-6,9,-8,8)

A právě poslední zápas přinesl asi největší očekávání. Ptáte-li se proč, tak odpověď je velice jednoduchá. Velmi těžko se asi bude v následujících letech hledat někdo, kdo by vyhrál čtyři ročníky za sebou a od šestky do devítky zůstal neporažen. Letos se tahle šance nabízela Filipu Svátkovi z 9. C, kterému se ve finále postavil Dan Žežule, přezdívaná Žlůva, a pro toto finále získal přívlastek japonský samuraj, neboť svoji image vylepšil o šátek, který je typický právě pro japonské bojovníky. Možná i proto popřel všechny papírové předpoklady a po 2 prohraných finále v předcházejících ročnících konečně letos získal titul, o to cennější i proto, že v rozhodujícím 7. setu otáčel ze stavu 1:5, 6:8 na konečných 11:8. I takové příběhy nabídl letošní ročník, na čtyři nepřetržitá vítězství jednoho finalisty, tak budeme čekat nejméně další tři roky.

Všichni účastnicí finálových zápasů měli po dobu finále k dispozici vlastní zázemí, včetně velmi bohatého rautu, který byl více než kdy jindy opravdu pestrý. Vánoční cukroví, ovoce, zelenina, bonbóny, jednohubky, šneci z listového těsta, chlebíčky, buchty, domácí sekaná, chleba, rohlíky, sýr, uzenina. Samotní finalisté pak dostali stejně jako v minulých letech diplomy, medaile, vítězové putovní poháry a sladkou odměnu, kterou byly „poměrně“ větší čokolády.  

Letošní ročník byl jiný, ve spoustě věcech stejný a v mnoha ohledech mimořádný. V čem tedy?

„Jiný byl bezesporu v masovosti, sám jsem se měl trochu obavy, jak se akce vydaří, přeci jen 270 lidí určitě naše sokolovna pojme, obavy byly zejména z těch žáků „nesportovců“, kteří mezi námi jsou, zejména jejich chování. Ale. Tím, ale byla chuť bývalých absolventů naší školy s touto akcí pomoci, slovo dalo slovo a šlo se do toho. Asi není velkým překvapením, že za touto akcí nestojím já sám, ale zejména kluci toho času bohužel již středoškoláci. Kuba Krsek, který kompletně obstaral hudební produkci a veškeré drátové propojení a Martin Svátek, který byl moji pomocnou „pravou“ rukou v prvních ročnících tohoto turnaje. Halu jsme připravovali ve středu od 4 do půl 9 do večera a ve čtvrtek od 8:00 do 10:30, kdy byla postavena poslední židle a zapojen poslední kabel. Základní kostru tvořili ještě další absolventi Ráďa Hladký, Michal Plocek a Ondra Plocek.“

Viděli jsme, že se na organizaci podíleli i žáci 7. ročníku, čím to? Je to nějaký signál?

„Vnímám, že organizační střídání stráží pomalu nastává, absolventi budou příští rok ve třeťáku, a tak jsem se s kluky domluvil, že by bylo fajn, kdyby to co mezi námi čtyři roky organizačně funguje naprosto automaticky, přenesli na „můj“ 7. ročník, po kterém bych chtěl, aby si tuto akci na následující roky organizačně převzal. Myslím, že i tato myšlenka přinesla svoje ovoce, někteří sedmáci s námi stavěli, stejně tak uklízeli po oba dva dny. My si tak ve čtvrtek v 15:30 mohli bez rozdílu ročníku vítězně plácnout! Fantastické na tom všem bylo, že už v 15:30 někteří začali přemýšlet o zlepšovácích na příští ročník. Tohle je bezesporu ten nejlepší pocit, který nic nepřebije.“

Věříme, že se všem divákům letošní finále líbilo. Je ještě něco co byste chtěl závěrem říci?

„ Jo, poděkovat, nevím, jak dlouhý bude prostor ve Zpravodaji města J. Bando, dovolte mi poděkovat Vám všem, kteří jsou pod touto akcí neviditelně podepsání. DÍKY!“

Bývalí absolventi: Ráďa Hladký, Jakub Krsek (hudební produkce a elektroinstalace), Míša Plocek (rozhodčí), Ondra Plocek (rozhodčí), Martin Svátek (moderátor a snůška napádů jak to rok co rok posunout ještě o level výš).

9. ročník: Táda Podstavek, Fíla Svátek, Kuba Vlček, Dan Žežule (hráč, překvapivý vítěz, ale v prvé řadě stavitel a nosič ohrádek, stolu pro rozhodčí, počítadel a celé řady maličkostí).

7. ročník: Eli Procházková a Áňa Krsková (celkem 884 fotek z celého programu), Eli Koucká, Niky Jansová a Barča Janovcová (svůj čas v předvečer věnovali pečení, v den konání obsluha lepší jak v hotelu Interkontinental), Ondra Janovec (vlajkonoš), Áďa Čechová (vytyčovatelka a polepovačka všech sektorů, šaten a zón skrz na skrz celou sokolovnou), Tinka Marková, Lucka Uhrová, Niky Svatošová, Maty Dohnal, Maty Andrš, Dan Čuchta (nosiči židlí, stavění židlí, organizace šaten a pomoc se vším co bylo aktuálně potřeba).

A úplným závěrem velký dík Klubu rodičů a přátel školy za finanční příspěvek na zajištění rautu pro finalisty a organizační četu, stejně tak starostovi našeho kosteleckého Sokola Petru Juhasovi za umožnění uskutečnit tuto akci v prostorách Sokolovny. Takže ještě jednou díky všem a za rok v předvánočním čase opět na viděnou!

Videoreportáž 1

Videoreportáž 2