Sedmička vyjela za historií do Prahy

Ve středu 17. 6. 2026 jsme se vydali do naší stověžaté matičky Prahy, kde nás čekalo praktické ukončení Dějepisu pro tento ročník se zaměřením na dobu Lucemburků na českém trůně zejména pak období našeho nejznámějšího panovníka, krále a také císaře Karla IV. Bylo však zcela jasné, že exkurze v Praze ani nemůže být zaměřena na jedno jediné období našich dějin. Kde všude jsme byli? A co jsme viděli? O tom jsou následující řádky.

Po příjezdu do Prahy nás čekal druhý král, a to přímo král zvířat, lev. Neee, nebojte, neutekl ze ZOO v pražské Tróji, náš lev se totiž píše s velkým L a tudíž nešlo o zvíře, ale pana průvodce s tímto jménem, tedy Lukáše Lva.

Sraz jsme měli na jednom z nejznámějších míst naší historie a to přímo pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí, připomínající osobu patrona české země a raně středověké české dějiny. Krátce po půl desáté jsme začali naši výpravu, která započala prohlídkou okolních pasáží, kde se mimo jiné nahrával nám o něco starším známý film Láska z pasáží s Ludvíkem Vaculíkem v hlavní roli. Nemohli jsme také minout nedalekou Lucernu, která byla na počátku 20. století centrem společenského dění nejen v Praze samotné, ale celé naší republice, byli jsme v místě, které utvářelo dějiny české a československé hudební beato-rockové scény, o kterém se dodnes traduje: „Kdo nehrál ve Velkém sále Lucerny, jako by neexistoval““.

Nedaleko odtud se nachází Františkánské zahrady a i my je navštívili. Prakticky každý z nás si vychutnal klid a zeleň, nedaleko od samotného a mnohdy rušného centra Prahy, odkud jsme pokračovali k dalšímu monumentu pražské historie, tentokráte na Jungmannovo náměstí. Tady jsme prošli kolem světoznámé hospody U Pinkasů, kterou proslavil komisař Josef Ledvina, v roli nesmrtelného Rudolfa Hrušínského ve filmu Adéla ještě nevečeřela. I zde jsme se dozvěděli několik zajímavostí, které byly spojeny s plzeňským pivem. Naše cesta pomalu pokračovala, až jsme ocitli nedaleko Národní třídy a před námi se otáčela hlava židovského spisovatele Franze Kafky, který byť je daným žákům zatím z hodin českého jazyka neznámý, velmi výrazně ovlivnil literární tvorbu 20. století.

Směr naší výpravy pokračoval přes Uhelný trh k Staroměstskému náměstí, kde jsme shlédli Orloj, Týnský chrám a místo popravy 27 českých pánů, kterým byla v roce 1621 ukončena epizoda českého stavovského povstání. Velkým překvapením pro nás byla návštěva jednoho z mnoha pražských kostelů, kterým byl kostel svatého Jakuba Většího. Na první pohled nevýznamné místo, ale o to více zajímavější. Všechny z nás uchvátila pravá a nefalšovaně mumifikovaná useknutá ruka jednoho z místních zlodějů, který byl za svůj prohřešek v období středověku potrestán právě tímto trestem, alespoň tak pravý legenda. Posledním místem na Starém městě, které jsme navštívili, byla židovská čtvrť se synagogou. Na tomto místě jsme se dozvěděli zajímavosti o židovských obřadech spojených s narozením, svatbou i smrtí.

Po pauze na oběd jsme se vydali objevovat zákoutí druhého břehu Vltavy. První „překážkou“ byla samotná Vltava, ale díky druhému nejstaršímu stále stojícímu v naší zemi, Karlově mostu z roku 1357 jsme se všichni bezpečně dostali na druhý břeh. Někteří si vyfotili nádherná panoramata Hradu, nebo na druhé straně tyčící se Vyšehrad, Hladovou zeď, či vrchol Petřínské rozhledny. Jiní využili chvilku volna k nákupu drobných památek na dnešní výjezd do Prahy. Přes Malostranské náměstí a známou Nerudovku jsme se blížili k vrcholu naší cesty, pražskému hradu. S přibývajícími kilometry a narůstajícím teplem jsme věděli, že se pomalu, ale jistě blížíme do finiše. Výhled na katedrálu svatého Víta, doplnilo II. a IV. nádvoří pražského hradu a nám nezbývalo než se slovy žáků odebrat „kamsi na Pohořelec, kde si konečně sedneme do busu“.

Ano bylo tomu tak, i přesto jsme viděli ještě jednu dominantu, kolem které jsme procházeli, a to Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničí, které je nechvalně a zároveň tragicky spojené s datem 10. 3. 1948. Tušíte? Věřím, že ano. Toho dne zemřel poslední ideál československé demokracie a prakticky reálně definitivně zanikla třetí československá republika. Toho dne byl na nádvoří nalezen mrtvý syn tatíčka prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka, ministr zahraničí Jan Masaryk.

My jsme tak definitivně došli „kamsi na Pohořelec“, kde na nás čekal náš autobus. Naše cesta tak byla u konce. Poslední zastávku jsme absolvovali slovy učitelů „kdesi u Poděbrad“, protože poptávka po vysněném Mc Donaldu s přibývajícím časem stoupala. Nedalo se nic dělat, i tento požadavek byl splněn. Já se tak alespoň trochu vykoupil za své hříchy v podobě celodenního osmikilometrového putování Prahou ve svěžích letních teplotách. Krátce před pátou hodinou odpolední jsme všichni spokojeně dorazili zpět do Kostelce.

Děkuji všem 55 účastníkům ze 7. ročníku, mně osvědčenému průvodci Lukáši Lvovi, s kterým mám výborné zkušenosti a to nejen z Prahy, ale i z Terezína, stejně tak kolegyni Haně Adamcové, Markétě Karáskové a Aleně Vavřínové za společný den strávený v historické Praze.

Jak sami vidíme, udělat specializovanou exkurzi po Praze je prakticky nereálné, a tak jsem rád, že to, co zaznělo v hodinách Dějepisu, jsme reálně uzavřeli právě dnes, a to co jsme viděli a nám přišlo cizí a neznámé ať již Lucerna, Franz Kafka, nebo Černínský palác, zazní někdy příště v hodinách Dějepisu nebo jiných předmětů.

Tato akce byla financována z prostředků OP JAK 2.II/5 Inovativní vzdělávání.

Tomáš Malík