09.06. 2024

První netradiční olympiáda proběhla 31. 5. 2024, tuhle výzvu jsme zvládli

Bylo krátce po jarních prázdninách, většina z nás měla v hlavách blížící se přijímačky, ale prosbu pana učitele Malíka jsme odmítnout nemohli, věděli jsme, že to zvládneme. Úkol zněl jasně – připravit v rámci olympijského roku 2024 olympiádu v netradičním duchu pro celý 1. stupeň. „Přátelé, pomůžete mi připravit tuhle sportovní akci?“ Řekli jsme si: „Fíha!“ J A odpověď: „Vy víte, že pro vás všechno, jdeme do toho.“ Co to bude obnášet? Odpověď byla i tentokrát jasná a zřetelná, a sice připravit disciplíny pro týmy pro všechny naše mladší spolužáky z 1. stupně.

Až v průběhu příprav jsme se dozvídali konkrétní fakta, 46 týmů, v maximálním počtu 317 účastníků. „No tak to bude dobrý mraveniště“, dodal jeden. Po přijímačkách z Matiky jsme převedli naše nabyté znalosti do reality, musíme startovat ve dvou vlnách, a tak nám stačí vymyslet 23 disciplín. Jak dodal pan učitel: „Vaše kreativita předčila mé očekávání, ale disciplínu jedení párků v rohlíku na čas pro jistotu vynecháme J“. Disciplíny jsme měli.

Pan učitel však hodlal svůj úkol vyšperkovat opravdu k dokonalosti. Když olympiáda, tak se vším všudy. Takže jsme prakticky celý duben a květen v průběhu informatik střídavě dělali pozvánky, plakáty, akreditaci se jménem každého žáka, stejně tak účastnický list pro každého účastníka. Byla to opravdu fuška. Všechno vytisknout, vychytat zrcadlové tisky na oboustranný tisk, pak už jen všechno nařezat, vystříhat, svázat po jednotlivých třídách. Poslední týden nám už zbývalo jen doladit mapu stanovišť na našem kosteleckém stadionu a připravit si soutěžní náčiní na jednotlivá stanoviště.

Ve čtvrtek 30. 5. nás pan učitel osvobodil z poslední hodiny „odpoledka“, nebudeme si nic nalhávat, většině z nás se to šiklo. Všichni jsme se seznámili se vším, co nás druhý den čeká. A poslední pokyn: „Takže zítra ráno v 6:30 hlavní četa, stanoviště a chůvy stačí až v 7:30. Kdyby měl někdo jakýkoliv problém, volejte, číslo na mě máte. Jasný? Jasný!!!“ Byla odpověď.“

 Pátek 31. 5. začal tak, jak jsme si den před tím řekli, pro některé již v 6:30, pro jiné krátce po půl 8., a šli jsme na to. Věděli jsme, že máme všechno připravené, pan učitel opět nezklamal a po zkušenostech z Vánočního školního turnaje ve stolním tenise nás ani tentokrát nešetřil, a když píšeme nešetřil, myslíme to obrazně, a doopravdy. Pro nás pro všechny byl připraven raut v podobě ličenských rohlíků, chlenské šunky, domácího „Andrysova“ salámu a Goudy, jahod, jablek, banánů, borůvek, pomerančů, hroznů, rajčat, sušenek, tyčinek, bonbónů, oříšků, sušeného ovoce a samozřejmě dostatku pití pro nás pro všechny. Bingo! Tohle zvládneme! J

A když olympiáda, tak jak se sluší a patří: po hymně, kterou nám zazpíval celý druhý stupeň, proběhlo slavnostní zahájení, kterého se ujal náš pan učitel Malík, náš pan ředitel Němec a pak dokonce i náš pan starosta Kytlík.

Byť jsme neměli úplně vychytaný zvuk, tak jsme si s tím operativně dokázali poradit. Všech 46 týmů se bezprostředně po zahájení přemístilo na svá stanoviště. Program běžel jak po másle i s hudebním doprovodem, který měl na starost náš DJ Krtek, bylo vidět, že jsou všichni spokojení. Disciplína střídala disciplínu. Konec jsme měli naplánovaný lehce po 11., některá družstva však již o půl 11. měla hotovo, že by zápletka? „Co s tím pan učitel?“ No? „Jaké máme možnosti?“ Pan učitel zpětně zhodnotil: „Já jsem žádnou záložní variantu připravenou neměl, protože jsem si spíš myslel, že se program bude táhnout jak med a my budeme popohánět každé stanoviště, aby se všechno stihlo“. „A nemůžeme si s nimi zatancovat, přišla s nápadem z jedna z pomocných ruk“. Bylo rozhodnuto. Tohle bezprostřední intuitivní rozhodnutí vygradovalo v nefalšovanou sportovní tečku této opravdu netradiční olympiády, prakticky celý první stupeň tancoval po vzoru holek z devítky a několika kluků, kteří tancovali na balkóně pořadatelů. Dostalo se na tradiční Makarenu a závěrečný „tanečně běžící okruh“ v rytmu „Jede jede mašinka“. Byl konec, proběhla závěrečná děkovačka všem účastníkům, učitelům, nám pořadatelům a taky našemu panu učiteli. A jaké bylo jeho shrnutí?

Moc Vám všem děkuju, myslím, že mě po 4 letech všichni moc dobře znáte, stejně tak já Vás! Tenhle synchron založený na lidské důvěře, smyslu pro fair play a tom mém neustále zmiňovaném hesle: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“, ukázalo ten pravý význam. Tenhle tým bez rozdílu, kdo na tom jak je ve škole, jak já učím, šlapal, jak nejlepší švýcarské hodinky. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu, protože tenhle organizační tým měl srdce a dnes to bylo vidět.

65 deváťáků a Tomáš Malík

Více fotografií

ŠD - Den otců

Den otců se slaví každou třetí neděli v červnu.  Zná ho…

Přehazovaná

Ve čtvrtek 13. června se vybraní žáci 5. tříd zúčastnili…

Netradiční pohybové hry

Pohybem ku zdraví, aneb sportování není nikdy dost. V pátek 7….