Děvčátko se sirkami

Děvčátko se sirkami H. Ch. Andersena

žáci vymysleli šťastný konec pohádkového příběhu.

Najednou viděla, jak z jednoho domku poblíž vycházejí dva lidé a míří přímo k ní. Jak holčička škrtala sirkami, tak si mysleli, že hoří a přispěchali na pomoc. Místo požáru objevili holčičku, která byla velice prochladlá, a tak si řekli, že by ji na chvíli mohli vzít k sobě domů, aby se ohřála a aspoň trochu najedla. Mezitím si její rodiče uvědomili, že jim schází a mají o ni veliký strach. Řekli si, že ji půjdou hledat. Vyrazili a klepali na každý dům, který míjeli. Najednou zaklepali na domek, ve kterém byla holčička. Právě seděla u kamen a ohřívala se. Její rodiče k ní přispěchali a omluvili se jí za vše, co jí v životě udělali. Pověděli jí také, že už k ní budou navždycky hodní, protože ji mají moc rádi. Velmi poděkovali lidem, kteří ji nechali ohřát, rozloučili se a odešli domů. Nakonec všichni prožili krásného, i když skromného silvestra. Po silvestru nešla prodávat sirky jen holčička, ale celá rodina. Pár jich prodali, když se u nich objevil bohatý sedlák, kterému jich bylo velice líto. Sedlák si od nich koupil spoustu sirek, i když je na nic nepotřeboval. Bylo mu jich tolik líto, že rodičům nabídl práci na svém poli. A tak rodiče svůj slib dodrželi, nikdy už na holčičku nebyli zlí a žili spolu šťastně až do smrti.

Děvčátko bylo už na pokraji sil, sedělo na studené zemi a začalo usínat. Najednou ucítilo na tváři něco teplého, vlhkého a slyšelo funění. Dívka otevřela oči a uviděla velkého huňatého psa. Objala ho kolem krku a on ji zahříval po celou noc. K ránu je našel majitel psa, bohatý pán. Byl vděčný holčičce, že pes zůstal u ní a že se nezatoulal někam daleko. Doprovodil děvčátko domů. Když ale viděl, kde s tatínkem bydlí, rozhodl se, že jim pomůže.                                                                                                                          

Tu záři zahlédl jeden pán z domu přes ulici a rychle vyběhl ven. Vzal děvčátko opatrně do náruče a rychle, ale opatrně vešel domů. Ke kamnům přiložil slaměnou matraci, děvčátko na ni položil a přikryl ho. Nechal děvče spát. Po večeři si všiml, že holčička drží v ruce vyhaslé sirky. Vzal si je, místo nich jí dal do kapsičky peníze. Po Silvestru se ráno holčička probudila a zjistila, že je v cizím domě. Spěšně vyšla ven, ani chléb na stole si nevzala, myslela jen na to, aby už byla doma. Když přišla domů, tatínek hudroval za ztracené sirky a maminka plakala. Když ji uviděli, vpadla jim do náruče. Po chvíli se tatínek zeptal, jestli včera večer něco vydělala, ale maminka mu vynadala, že mu včera málem umrzla dcera a on myslí jen na to, kolik vydělala. Dceři spadl úsměv ze rtů a sáhla do kapsičky, aby tatínkovi vrátila sirky. Ale najednou se zarazila a vytáhla peníze, ze kterých by se uživili měsíc. Všichni se radovali a pokud neumřeli, žijí dodnes.

Děvčátko, když uvidělo babičku, rozběhlo se k ní a obejmulo ji. Pak řeklo: „Babi, babičko, pomoz mi, prosím, pomoz mi, ruce mám celé modré, je mi zima, neprodala jsem ani jednu sirku, vrátit se domů nemůžu.“  Babička se na děvčátko podívala a řekla: „Neboj se, jdi domů a vyspi se.  Až se probudíš, vše bude jinak.“ Sirka zhasla a babička zmizela. Děvčátko se podívalo na nebe a vykřiklo: „A co bude jinak? Babičko, neodcházej!“ Děvčátko se kouklo na zem a začalo brečet. Foukal stále silnější vítr a děvčátku byla větší a větší zima, a tak šla domů. Přišla domů, otevřela dveře a tam stál její tatínek. Zeptal se jí: ,,Kde jsi byla? Měl jsem o tebe strach.“ A děvčátko tatínkovi vyprávělo všechno, co se jí přihodilo. Pak se navečeřela a šla spát. Ráno se děvčátko probudilo, podívalo se do světnice a vidělo krásný vánočný stromeček, pod kterým byly dárky, a na nich bylo napsáno: Od babičky pro Děvčátko. U stromku stál krásný stůl a na něm bylo plno jídla. Dům byl úplně jiný, byl zcela nový. Děvčátko vyskočilo z postele, běželo ven a zakřičelo: „Děkuji ti, babičko, moc ti děkuji!“ Lidé se začali ptát, co se stalo, ale děvčátko neodpovídalo a jen se dál  dívalo na nebe. Ze samého štěstí jí ukápla slza. Její tatínek běžel za děvčátkem a zeptal se: „To udělala babička?“ Děvčátko jen kývlo hlavou.