Dopravní výchova: Cyklák nebyl jenom o kole, ale o hokeji, fotbalu, atletice, ale i srandě a „Tadeji Pogačarovi z 8. C“

Jak už tomu v posledních letech bývá, vydávají se osmé ročníky v závěru května na cyklistický kurz, i tentokrát se našim základním cyklistickým táborem stala Tramtáryje v Horním Jelení, kde máme naprosto vynikající podmínky, nejen pro kola, ale i další sportovní vyžití, stejně tak naprosto fantastickou kuchyni za ještě více než fantastičtější cenu. O tom, jaké jsme to měli, jsou následující řádky a odstavce. Pojďte se projet s námi.

V pondělí ráno 19. 5. 2025 jsme před osmou hodinou měli sraz „dole u sofťáku“, naložili kufry do auta. Některé spíše připomínali kufry na měsíční dovolenou, ale znáte to, některé holky to prostě do menšího kufru prostě nenarvou.  A my všichni se vydali zdolávat naše první kilometry, věděli jsme, že jich bude „jen“ 20, také jsme věděli, že v průběhu cesty se naše 40členná výprava, včetně našich 6 učitelů, natáhne do jednoho velkého hada, ale neva, vždyť 90 % naší první trasy vedlo lesem. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách a vyrazili na oběd s hlavami plnými myšlenek, co nás ještě odpoledne čeká. Naše družstva se díky dopolednímu přejezdu začala pomalu formovat. Odpolední část, kdy jsme již byli rozděleni, a to tak, jak se každý podle svých možností a aktuálních sil cítil, jsme se vydali přidat další kilometry, s jediným cílem, být zpět do 16:00.  Ptáte se proč? Cyklák není jenom o kole a dnešek k tomu úplně vybízel, a to v podobě hokeje z Mistroství světa ve Švédsku, kde nás čekali vždy nepříjemní a nevyzpytatelní Němci. Cíl jsme naplnili, a to jak na kolech, kdy první skupina vyrazila přes Veliny, okraj Borohádku a Koudelku na Holice, druhá skupiny pak vyjela v relaxačním tempu přes Veliny do Borohrádku na zmrzku. Každý z nás si připsal od 14 do 28 km na kole, v hokeji jsme přidali povinné 3 body za výhru 5:0.

Druhý den jsme se vydali společně směr Choceň, jedna skupina si udělala plánovanou zajížďku do Vysokého Mýta, zatímco druhá jela „po zelené turistické Formance“ přímo do Chocně, kde jsme se kolem poledne všichni setkali. V Chocni následoval rozchod na oběd, který každý z nás využil podle svých představ, cíl byl opět jasný, být v cíli opět v 16:00, protože po Němcích nás čekali v posledním zápase MS Američané. Cesta zpět opět choceňskými lesy, takže jsme si každý připočítali v rozmezí 28 až 50 km. A šlo se na hokej. Na rozdíl od nás, naši hokejisté cíl nesplnili, prohráli jsme 2:5. Nám to však úsměv na tváři nevzalo. Zítra jedeme dál, tedy alespoň my na kole J

Třetí den bylo naším cílovým místem Týniště nad Orlicí, tuto odpočinkovou variantu jsme zvolili kvůli klukům, kteří hned následující den vyráželi na krajské atletické závody „Pohár rozhlasu“ do Hradce Králové, i tak jsme v třetí „kritický“ den připsali další třicítku. Odpoledne jsme pak využili k dalším sportovním aktivitám, a to ať již fotbal, volejbal, přehazovaná, nebo plavání v čerstvě napuštěné místní nádrži. Ptáte-li se co probíhalo večer, tak MS v hokeji vystřídalo finále Evropské ligy ve fotbale, kde se v anglickém derby střel nakonec vítězný Tottenham s rudými ďábly z Manchesteru United. Několik z nás tenhle zápas prožívalo tak, že možná po závěrečném hvizdu rozhodčího ukápla slza, bohužel fotbal se stejně jako každý normální sport hraje na výkon, góly a ne na body za krásu. Naše víra ve vítězství Manchesteru United vyslyšena nebyla.

Zbýval nám poslední den, únava se pomalu začala nasčítávat, ale i přesto tady byl jeden z prozatím nenaplněných cílů, a to Hradec Králové. Kam pojedeme, nevěděl nikdo z nás. Ptáte-li se proč? Počasí si v tento den dělalo, co chtělo, chudáci meteorologové, kteří snad nejen kvůli nám každé dvě hodiny aktualizovali předpovědní mapy, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Na tohle zkrátka ani umělá inteligence nestačí. Rozhodnutí tak padlo až ráno. Motiv vyrazit do Hradce byl velký, jednak krásné lesní cesty hradeckými lesy, za druhé podpora našich atletů na závodech a za třetí s lehkou nadsázkou i speciální „sázka“ a motivace Pepy Lingra, jenž měl osud 8.C ve svých rukou, tedy lépe řečeno ve svých nohách. Uběhnout 1500 metrů pod 5 minut = další hodinu nepíše 8. C ze zeměpisuJ. Byť počasí úplně nevypadalo úplně letně, jeli jsme. Hlavní překvapení bylo v osazení týmu, bylo čistě holčičí, kterým bych tímto chtěl poděkovat, protože jinak bych se do toho Hradce asi nedostal, konkrétně tedy dík Zuzce Pišlové, která si k sobě sehnala dalších 7 statečných (Viky Skalická, Jana Krejsová, Míša Kadlecová, Hedvika Syrová, Justýna Světelská, Adéla Kubcová a Terka Blažková). I přes toto nečekané složení jsme zažili neskutečnou cestu plnou bahna, kaluží a mrholení, ale na atletiku jsme dorazili. Bylo parádní vidět krajskou atletiku na vlastní oči. Druhá skupina ukončila svoji pouť v místě, kde první začínala, a to v Holicích. Opět jsme si připsali další skoro poslední kilometry tentokrát v rozmezí 28 až 68, škoda jen, že nám toto sportovně legendární číslo nepomohlo ve večerním čtvrtfinále pro domácím Švédům. Největšího vítězství se tak dočkala 8. C, protože Pepa Lingr zaběhl 1500 metrů za 4:53 a osvobodil třídu od písemky!

Poslední den zbývalo pouze sbalit se a vyrazit domů, po stejné cestě, jakou jsme v pondělí přijeli, jsme se v pátek dopoledne vydali zpět. Krátce před polednem jsme ze Skalečáku odšlápli poslední metry z celkových maximálně možných 230 km. Zážitků z tohohle pobytu máme hodně, nikdo nám je nevezme, a byť je v nadpisu článku uveden i Tadej Pogačar z 8. C, věřte, že současná cyklistická ikona ze Slovinska s námi přeci opravdu byla, byť ne svými fenomenálními výkony, ale svoji vizáží, zejména svými vlasy. Porovnejte...

Závěrem chci poděkovat všem účastníkům tohoto kurzu a to třídám 8. A, 8. B a 8. C, svým kolegům H. Drozdíkové, A. Gajdové, T. Muchovi, N. Pakánové a L. Voborníkovi, neposlední řadě pak řediteli Tramtáryje Vláďovi Maurerovi za fantastický týden.